Mohlo to být jinak...!4.díl

24. října 2010 v 18:21 | Goofy |  FanFiction
AAAhoj hoblížci:)
Tak teda už jsem přestěhovaná(já jsem přestěhovala mamku z většího pokoje do menšího...SKVĚLÁ PRÁCE!!:-D)a tak se chystám pokračovat v údržbě blogu a v přihazování nějakých mých výlevů sem,takže pokud si někdo myslel,že sem nechodím tak chodím jen sem neměla moc času,ale jsem HIER a už nezmizím,snad takže ALLES GUT 

Semka vám házím pokračování mé ffky Mohlo to být jinak...!4.díl
Hezké počtení 
Vaše Goofyna =o)


Mohlo to být jinak…!4.díl
(klik na celý článek pro 4.díl)


Zaraženě s otevřenou pusou zvednu ruku a bezmyšlenkovitě mu začnu mávat."Ježišmárjá co to dělám",řeknu si v duchu,a když vejde dovnitř usměju se na něho jak ten největší debílek.Gustav se na mě podívá jak na nějakého psychouše, kterej nikdy zřejmě nespatřil člověka v černé mikině a kraťasech."Ahoj už jsem myslel že ses mi někde ztratila,zkoušel jsem ti volat ale…"nestačí doříct větu a nějaký dlouhovlasý kluk ho vyruší klepáním na okno cukrárny."Já..mě se stala taková věc a …"začnu koktat ale Gustav se mezitím pokouší dorozumět s osobou za oknem ,že už jde."Promiň budu muset jít,ale rozhodně se ještě uvidíme,nezapomeň na tu večeři",řekne ve spěchu a já se nezmůžu na nic jiného než na opětovné otevření pusy.Před kavárnou zastaví menší limuzína a do ní společně s panem vlasatým nastoupí i Gustav.Zvednu se ze židle a pomalu se přibližuju k oknu,kde mi až po delší době mého zírání na limuzínu dojde,že mě sleduje celá kavárna."Ehm"odkašlu si a urychleně zmizím zpátky do ulic."No zdá se mi to nebo to bylo více než divné?Gustav zřejmě v něčem jede…"prohání se mi uhozené myšlenky hlavou.Cestou domů jsem míjela jinak docela obyčejný sloup,ale to co bylo na něm bylo o něco zajímavější.Ne že bych měla zájem o přilepené žvejky nebo ptačí hovínka,ale o plakát mezi němi."Rádi se vyjadřujete?Máte skvělé nápady?Rádi pracujete v dobrém kolektivu?Jestli jste odpověděli alespoň 2x ano tak hledáme třeba právě Vás!Ozvěte se!",dočetla jsem a sebrala si kousek papírku na kterém bylo číslo.Příští ráno jsem se probudila se zvláštním pocitem a ozvěnou hovoru,který jsem vedla se sekretářkou z Magdeburského týdeníku,který vypadal nějak takhle :"Dobrý den Redakce týdenníku Magdeburg,jak vám mohu pomoci?"slyším ze sluchátka mladší ženský hlas."Dobrý den já jsem včera náhodou narazila na váš inzerát ,který byl vyvěšený a tak jsem si vzala číslo a…"nestihnu doříct a hlas mě přeruší."Ano jistě zájemce o práci pro naše noviny,kdy vám bude vyhovovat schůzka?Třeba zítra dopoledne v 10 hodin?" "Ovšem děkuji vám takže zítra,nashledanou".Hodila jsem na sebe oblečení,upravila si vlasy a sedla ke stolu s miskou celozrnných lupínek a mlíkem.Zatím co já se láduju lupínkama,Stella na mě kouká div jí neteče slina."Stellinko kdyby ses viděla"začnu se smát a pohladím ji."No fajn asi máš hlad něco pro tebe mám"řeknu a vytáhnu ze skříňky v kuchyni balíček slaniny pro pejsky.Jednu vytáhnu a dám ji Stelle,ta si ji nenažraně urve a začne zvesela kousat."Po kom ty jsi dítě",řeknu a jdu si obout boty.Po cestě si koupím kafe s sebou a vydám se směr redakce.Nejistě zazvoním na venkovní zvonek a nenápadně pokoukávám do oken.Ozve se bzučák a já vejdu dovnitř kde spatřím obrovské logo týdenníku.Zřejmě zase (jako obvykle)začnu zírat kdesi na strop s otevřenou pusou,protože se mi někdo snaží podat ruku.Po chvilce si ho všimnu a nevinně se usměju."Dobrý den",potřesu mu rukou."Vy jste určitě ta zájemkyně",odpoví."Eh omlouvám se,že jsem Vás nevnímala,ale ta hala a to logo…docela to na mě zapůsobilo,teda…ehm…",odmlčím se a zapřemýšlím,jak odpovědět "víc civilizovaněji"."Je to tu velkolepé",plácnu.V ten moment by jsem si nejraději namlátila."To ano,je to krásný sál,prosím,přesuňme se do mé kanceláře,rád bych si s Vámi promluvil o samotě",zvážněl a já jsem začala cítit knedlík v krku.Vstoupili jsme do kanceláře a já jsem si začala nervózně mnout prsty."Tak spusťte",pobídl mě k vysvětlení mého příchodu.Jako jediné mě,jak jinak,napadlo říct to nejprimitivnější."Ucházím se o práci,kterou jste inzertovali na plakátu"."Ach ano o místo novinářky a reportérky."V ten moment to ve mně hukne."Novinářky?Reportérky???",vyjeknu v domnění,že mi vysvětlí,co tím myslel."No ano proto jste volala,předpokládám?"odpoví s údivem."Měl jsem za to,že víte o jaký druh práce se jedná",řekl s posměchem."Já jsem zase měla za to že se jedná o práci jako sekretářka nebo pomocnice…",prohodím s nadějí."To jste buď tak naivní nebo se bojíte?",podezírá mou odpověď."Né to néé,jen jsem nečekala takové místo",snažím se zachránit situaci."No každopádně můžete jít,my se Vám ozveme",podá mi ruku a vyprovodí mě tak rychle,že se ani nestačím divit."Tak a mám po práci",sprásknu ruce a jdu na kafe a oběd.Zakotvila jsem v malé restauraci s terasou,ze které byl krásný výhled na celý Magdeburg."Jak je tu krásně",řekne někdo a já jen bezmyšlenkovitě odpovím:"To ano,kéž by tu se mnou byl…",otočím se a dojde mi ,že si vylévám své "pubertální" krize na nějakém neznámém mladíkovi.Rádoby svůdně se usměje a drze se představí."Já jsem Nicolas,těší mě a Vaše jméno krásná slečno?",snaží se flirtovat ale já nemám nejmenší chuť na namachrovaného pitomečka,takže jen utrousím něco ve stylu"Hm jo no…"Mladík se zřejmě ale nenechá odbýt a znova se mi vtírá do myšlenek"Hm jo a řekneš mi to tvé jméno?",a zase se usměje.Bože proč všichni kluci musí být tak nemožní a nevšímaví…"Víš,nemám nejlepší den,takže se nezlob ale tuhle konverzaci raději ukončím",prohodím a otočím se na podpatku směrem k východu,ale než se dostanu do poloviny cesty někdo si přede mě stoupne.To už ale chytnu nerva,vztyčím ukazováček a prudce jím Nicolase šťouchnu do hrudi a nasupeně řeknu:"Když ti říkám že nemám zájem tak prostě nemám zájem!",celou váhou do něho strčím rukou a nasraně odejdu.Cestou jen slyším jak se hosté s posměchem dívají na zmateného Nicolase.Kolem třetí hodiny jsem si řekla,že pro mě tenhle "skvělý" den zřejmě skončil,a tak jsem si šla lehnout.Vlezla jsem si do postele a Stella si přiskočila ke mně a hlavu si položila na moje břicho,během chvilky jsem upadla do říše snů.Moc dlouho jsem ale nespala protože jsem se podívala na hodiny,když mi hlasitě vyzváněl mobil,a uplynula jen čtvrt hodina.Zvědavě kouknu na display."Pevná linka…"ušklebím se z nevědomosti a zmáčknu zelené tlačítko...


Goofyna
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama