Mohlo to být jinak...!

7. srpna 2010 v 23:24 | Goofy |  FanFiction
Takže jak začít...moc lidí mi sem nechodí,vím,že tenhle blog není nic moc,ale ráda bych,kdyby jste při každé návštěvě aspoň někdo hodil nějaký komentář,třeba i nějakou připomíku,budu moc ráda,semhle Vám dávám druhý díl Mohlo to být jinak...! a doufám že tentokrát mi to někdo okomentuje,tak jako Katushka :)děkuji

(pro celý díl rozklikněte celý článek)

Mohlo to být jinak…! 2.Díl

Ještě tentýž večer jsem sebrala všechnu odvahu,která mi ještě zbyla a šla jsem si pro ostatní věci.Zhluboka jsem se nadechla,popadla kliku a vtrhla dovnitř.Kupodivu tam nikdo nebyl.
Bleskurychle jsem si napakovala kufr,sebrala své 5 měsíční štěně labradora a zase rychle odešla."Doufám,že sis nemyslela,že tě tam nechám".Pohladím Stellu po jemné srsti a věnuji jí láskyplný polibek,jako vždy mě po celém obličeji oblíže."Taky jsi mi chyběla",ještě jednou jsem ji k sobě přitiskla a pak jsme se vydaly zpátky k mámě."Stello ahoj,pojď sem ať se s tebou pořádně přivítám",volá na Stellu máma.Stella k ní ochotně s vrtícím ocáskem přiběhne a na zadních nožkách postavená se opře o její kolena a jak jinak,oblíže jí celý obličejJ.Druhý den jsem se ráno vydala do zverimexu abych Stelle koupila nový pelíšek a věci,které jsem nestihla vzít.Rozhlížela jsem se po prodejně a zahlédla jsem krásný purpurový pelíšek pro mou fenku."Ten musím mít",neváhala jsem a šla směrem k pokladně.Po nákupu jsem vyzvedla Stellu,že jí vezmu na procházku.
"Ahoj,jdeme ven Stellinko",řeknu Stelle,která na mě s nadšením štěká a pohladím ji.
"Co kdybychom zašly na zmrzku?",řeknu poskakujícímu pejskovi.
"Tak dobrá jdeme",řeknu si pro sebe.Stoupnu si ke stánku se zmrzlinou,který je nedaleko našeho domu.položím na zem Stellino vodítko s přesvědčením,že neuteče.
"Jednu čokoládovou prosím",hodím úsměv na zmrzlináře a otočím se se zmrzlinou ke Stelle,ale Stella nikde!
"Stello,Stello!Kde jsi?"začnu panikařit.Běžela jsem do nejbližšího parku,kde jsem si myslela,že bude.Po dvouminutovém rozhlížení jsem ji viděla,jak sedí u nějakého kluka,který si s ní hraje.Rychlým krokem jdu směrem ke Stelle spolu s tím klukem.
"Stello,to se nedělá",zpřísním směrem k ní.
"Ehm to je tvůj pejsek?",zeptá se ten,jak jsem zjistila,dost pohledný kluk s jemně kučeravými blond vlasy,nádherně čokoládovýma očima a s úsměvem anděla,kterého mi Bůh jako na zavolanou seslal.
"Je krásná",prohodí a znova se krásně usměje.
"A hlavně neposlušná",řeknu směrem k ní přísným pohledem.Ruku,ve které jsem držela již téměř prázdný kornoutek jsem měla celou od čokoládové zmrzliny,která mi pomalu začala kapat na moje týden staré jeansy.
"A je po zmrzlině a po mých nových kalhotách",a upřu zrak na pokaňkanou část.
"Skvělééé Stello,jdeme!",řeknu naštvaně.Sebrala jsem vodítko a začala odcházet,ale něčí hlas mě zastavil.
"Můžu vědět tvé jméno?",poznávám jeho hlas.Než jsem se otočila,sama pro sebe jsem se trochu pousmála.
"Éééé jistěěě",nervózně zakoktám a zadívám se do jeho krásných hlubokých očí,které mě umlčí.
"…a řekneš mi ho?",uculí se a já cítím,že se začínám červenat.
"J-jo jmenuji se Alice",a už trochu jistěji se pousměji.
"Já jsem Gustav,moc mě těší"a podá mi ruku.
Podala jsme mu svou a odpověděla jsem tak trochu zmateně,jelikož mě větší hloupost zřejmě nemohla napadnout.
"Mě taky eh".Gustav ale situaci trapného ticha zachrání.
"Smím Tě pozvat na…",podívá se na moji čokoládovou ruku"oběd?",a zase se uculí.
"Měě??",ohlídnu se z nejistoty.
"A vidíš tu snad nějakou jinou takhle okouzlující dívku?",dořekne a nasadí andělský obličej.
Zase mě zaplaví hladina horka a cítím,že se mě zmocňuje červená barva.
Vyměnili jsme si telefonní čísla,odprovodil mě a Stellu před dům a gentlemansky se se mnou rozloučil.Jeho polibkem na mé líčko mnou projel elektrický proud a vlna vzrušení se rovnala Mount Everestu.
"Platí tahle reakce jako souhlas na mé pozvání na večeři?"zeptá se s nadějí."Eh samozřejmě,stačí se jen ozvat",naposledy jsem se Gustavovi zahleděla do jeho hlubokých očí a zmizela v tmavém vchodě činžovního domu.Sledovala jsem ho pak,dokud nezašel za roh."Je mi nějak povědomý",zamyslím se a jdu zpátky domů."Kdopak to byl?",překvapí mě máma ve dveřích."Ehm Gustav,jeden moc milý kluk…a…ty jsi nás sledovala?",řeknu s úsměvem a uchechtnu se."Nó…ne jsen jsem vás zahlédla víš",snaží se vycouvat máma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katusha Katusha | Web | 8. srpna 2010 v 21:55 | Reagovat

Jůů mě se to tak strašně líbí :D snad moje první FFka, co čtu s Gustíkem :D ale fakt je moc povedená :-) taková ze života a úplně toho Gusťu vidím, jak se takhle chováá, zlatíčko :-)

2 Katusha Katusha | Web | 8. srpna 2010 v 22:01 | Reagovat

a jinak určitě nemáš za co :-) moc ráda s Tebou spřátelím :-) a kdyby něco, ráda Ti pomůžu :-)

3 Goofy Goofy | E-mail | Web | 8. srpna 2010 v 23:05 | Reagovat

Vážně se Ti líbí? :-) to mě strašně moc těší :-) tak já sem dám i ten třetí a hned začnu pracovat na dalších :-) Děkuji Ti moc,byla bych ráda kdybys mi pomohla :-) myslím že už jsem přišla na to jak blogy spřátelit :-D :-) máš opravdu moc krásný blog a Tvé komentáře jsou bezkonkurenční ;-)  :-D

4 Katusha Katusha | Web | 8. srpna 2010 v 23:17 | Reagovat

[3]: děkuju, až se červenám :D už se těším, až budou další a další díly :-) kdybys pak chtěla, můžem si psát třeba přes icq nebo tak :-)

5 Goofy Goofy | E-mail | Web | 8. srpna 2010 v 23:22 | Reagovat

No to by bylo super:)kdyžtak můj FB jestli chceš:) petra tydlitátová :)a icq 429600676

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama